Škaredá středa,

modrobílé pondělí.

Pieta.

Siesta.

Splašená věta.

Vyplašená slova.

Paradox!

Svět je hlediště.

Hladit.

Zahladit.

Třást.

Vytřást.

Tleskání.

A pak nic.

Vstávám

a za chvíli ne papír napíši:

Smrt divadlu a chvála životu!

Praha se halí do temnoty,mlhy,

cizoty,lhostejnosti.

A tvrdě vydřené peníze svých dětí prohýří

do posledního haléře.

/Něžní zmatkáři/

Čím je pto tebe!

Co pro tě znamená?

/Hledání.Potřeštěné souznění./

Budoucnost se opírá o mrový sloup

a ožralý pes žebrá o párek v rohlíku.

/Lepkavá nicota/

Přítomnost šlape chodník ve vysokých podpatcích

a marně se snaží prodat svou čest minulosti za pár

šedých hlubů ze svého křivého nosu.

/Nasycenost/

Utíkám,

proto utíkám před tvou šílenou láskou

do milostného obětí starého vdovce domova.